Reference

PhDr. Michal Tošner, Ph.D.

Nobilita a svrchovanost – Umění (života)

(Text k uměleckému dílu Tomáše Záhoříka.)

Proč kupovat umění?

Proč dnes kupovat umění, obrazy, když váš interiér zaplní designer vhodným dekorem? Všechno ladí a vypadá jak z katalogů. Po čase však něco chybí. Přílišná harmonie je kýč a do domovů a srdcí se vkrádá malátnost a prázdnota. Čeští podnikatelé často jen povrchově napodobují západní elitu, která kontinuálně dědí umělecké předměty, vzdělání, cit a noblesu. Přervaná historie většinu otupila a svedla ke konvenčním znakům úspěchu a prestiže. Z historie však víme toto: Skutečná svrchovanost se buduje skrze umělecké artefakty. Šlechtici i církev ve svých sídlech hostili umělce, aby pak umělecká díla sloužila k jejich slávě a dávala jim vznešenou aureolu. Namísto prázdné pýchy a hříšného luxusu budovali svou důstojnost, která ospravedlňovala jejich privilegované postavení. A nejen to. Ať už byly tyto nobility dobře orientované nebo jim přála štěstěna, umělecká díla, která měly v držení, časem získala astronomickou hodnotu. Kupovat umění znamená nejen budovat svrchovanost. Začasté to bývá i dobrý obchod.

Jak poznat dobré umění?

Je mnoho druhů „umělců“ a právem je obklopuje nedůvěra. Někteří se pokouší šokovat ošklivostí a obscenitou, mnoho se snaží pozérsky uchvátit vznešenou harmonií, jiní se snaží narcisticky vytáhnout inspiraci z vlastního, často nezajímavého, nitra. Tito umělci tvoří často proto, že umění vystudovali a nic jiného neumí a chtějí si vydělat, chtějí upozornit sami na sebe, být zajímavými nebo jsou zahleděni sami do sebe a dožadují se uznání. Žádný z těchto umělců nevytvoří trvalou hodnotu. Jejich umění může být přechodně uznávané, ale časem ztratí své pozlátko.

V kontrastu k nudným vodám je však jak maják vztyčen jedinečný autor – Tomáš Záhořík, jehož díla mohu doporučit právě v tuto dobu. Sám vlastním jeho obrazy a život s nimi mne přesvědčil, že jsou kvalitními uměleckými díly. V čem je jejich kvalita? Skutečné umění v sobě obsahuje neklid a drama, kterému skutečný tvůrce vtiskne řád. Díla tohoto typu neumdlévají a zachovávají svou dynamiku, vždy oslovují, rozechvívají a zahajují dialog. A takové jsou právě obrazy Tomáše Záhoříka.

Čím oslovují aktuální obrazy Tomáše Záhoříka?

Tomáš Záhořík tvoří, protože sám je ztělesněným dramatem. Jeho krev bouří a jeho duch vítězí. Záhoříkovy obrazy jsou, metaforicky řečeno, popisem jednoho zápasu. Rozbouřenost dává obrazům onu dynamiku, je v nich rozervanost a dramatická duchovní syntéza. Tomáš Záhořík vytváří plátna, na nichž zpracovává svou vlastní zkušenost, kterou přetavuje v estetický výraz. Vlastními slovy říká, že usiluje „o zachycení mnohodimenzionální existence světa a jeho alternativ projevování se”. Malíř zachycuje zkušenost v momentu obrazného – zachycuje obraz v letu. Milan Langer poznamenal, že umělec „dokáže strukturovat poznání ze zadnice ženy“. Erotičnost je přítomná a intenzivní. Ovšem je to zkušenost nejen tělesná, ale také duchovní, jak vyplývá ze samotných názvů obrazů.

Autor je věřícím člověkem a jeho víra otevírá metafyzickou dimenzi. Náboženství ale potřebuje hřích, aby bylo plně dynamickým systémem. Jeho malba je duchovní akt, avšak zároveň se v ní odehrává drama člověka, zápas mezi povahou beránka a povahou vlka. Autor, rebel mezi křesťany a křesťan mezi rebely, chvíli kajícník a chvíli hříšník, rozehrává tento boj energickými tahy štětcem. Rozehraný patos je na těch pravých místech odlehčován humorem.

Tomáš Miro Záhořík Sarközi v malbě pátrá po záhadě svého původu. V jeho osobě se totiž sešlo vícero rodin: jemu důvěrně známá adoptivní rodina a ještě donedávna neznámí zploditelé. Utkává se v něm sociální příbuzenství a biologický původ. V impulsu k jeho tvorbě působí na jedné straně život v rodině a na straně druhé tušení vzdálené smečky. Aniž by Záhořík věděl, že pochází z mnoha dětí, sám mnoho dětí zplodil a následoval tak tajemný instinkt krve. Volání beránka a volání vlka: jak malovat srstí vlka maso ovcí? Autor zpracovává na četných obrazech téma dvojí smrti, smrti těla a smrti duše, nebo také smrt těla a život duše To jest ono tajemství „zrození, plození a smrti“. Precizující výkon malby vyžaduje pokoru a kajícnost. Avšak vyžaduje také odvahu k vlastnímu osudu. Malba se autorovi stává prostředkem k opanování situace a otevírá příslib spásy. A tak umělec, který prochází ve svém životě mnohdy očistcem, vynalezl způsob jak se očistit štětcem. Způsob jak se vykoupit malbou tím, že svou zkušenost vykoupe v malbě. Stává se díky tomu novým a očištěným. Vystupuje z oceánu malby znovuzrozen.

Proč právě teď pořídit tato umělecká díla?

Autor je ve zralých letech, ve vrcholné formě. Tomáš Záhořík jako autor díky svému životu v ústraní není dosud přeceněnou celebritou a jeho obrazy lze nyní pořídit ve startovací hodnotě. Kvalita pláten je nepochybná. A pokud vás nezajímá jen nominální hodnota, pak hodnotu obrazu můžete nalézt v tom, jakým způsobem promění způsob, jakým obýváte své prostory a jaké výsostné prostory otevře vaší mysli, vaším blízkým či vašim partnerům….

„EARTH WITHOUT ART IS JUST EH“ – Anonym

Michal Tošner ©

PhDr. Michal Tošner, Ph.D. je kurátor, badatel a vysokoškolský pedagog. Na svém kontě má dvě desítky výstav v Praze, Brně, Pardubicích, Hradci Králové, Nitře a Košicích. Spolupracuje s více než dvaceti současnými autory.

Mgr. Martina Vítková

T.M.Z.S.

Tomáš Miro Záhořík Sarközi studoval mnohé univerzity života a stal se nepřehlédnutelnou osobností, charismatickou, empatickou, magnetizující, neobyčejnou. Esenci, odraz této výjimečnosti, je možné nalézt v jeho obrazech, které jsou stejně neopakovatelné a nenapodobitelné jako on sám a nesou skrze hmotu spirituální obsah, dokonce je možné říci poselství.

Malířský projev Tomáše M. Záhoříka S.  je dobře rozeznatelný syrovostí a autenticitou, se kterou přistupuje k existenciálním tématům. Jeho hlavními filozofickými a malířskými okruhy zájmu je bytí člověka na zemi, ve vztahu k jiným lidem, k Bohu i k sobě samému. V jeho malbě často krystalizuje svět jako jeviště, díky obrazům lze zakusit setkání se smrtí, zabývá se vztahy mezi muži a ženami a hledáním archetypální ženské bytosti, matky. S tím souvisí i hluboce zakořeněné téma osobní identity a otázka, na čem se vlastně vědomí sebe sama zakládá – na biologii, zkušenosti nebo vnitřní představě? Z vrstev a překrývání malby lze snadno vyčíst, že ať už je údělem člověka svoboda nebo osud, o život jde vždycky.

Záhoříkova brutálně expresivní malířská technika se dokáže věcem dostat rázně až na kost a zjevit nám bez cynismu mnohé hořké pravdy. Ale umí být také něžná, lehce radostná a milostná. Nacházíme v ní přesvědčení, že nebýt muk, nebylo by extáze. Dávné a křesťanské téma spásy a vykoupení ožívá ve velmi nekonvenčně pojatých biblických motivech i v lyrické inspiraci literaturou, básněmi Williama Blakea a beatníků. K několika hlubokým tématům se autor v průběhu let vždy po čase znovu vrací, vznikají komplexní obrazy i monumentální série (Tváře andělů, Boj na život a na smrt). Tato cykličnost návratu nám může pomoci pochopit, jak plynoucí čas proměňuje člověka a jak nepozorovatelně metamorfuje naladění společnosti na nejzásadnější principy a ideje humanity.

Akt malby stejně jako vznik básně je přímou participací na vesmíru. Obraz se stává rezonanční deskou nebo snad bitevním polem. Protože exprese je v podstatě neakademický směr, umělec musí důvěřovat svému instinktu, své zkušenosti, ale hlavně musí věřit v sílu svého činu. Tomáš M. Záhořík S. přistupuje k malbě tak jistě, samozřejmě a nezbytně, jako když dýchá nebo kráčí.

Každý jeden Záhoříkův obraz je jako rocková báseň, strhující a eruptivní jako krajina se sopkou. Charakteristické je i přiznání sexuality jako tvořivé i destruktivní síly. Malíř se dokáže ponořit pod hladkou, uzavřenou, povrchní krásu věcí a hledat jejich pravdivost a skutečný smysl. Je to heroická malba. Má v sobě sílu a energii bořit a tvořit, tvůrce je rozkročený Titán, Ježíš s bičem v chrámové předsíni. Malíř nejen se zběsilostí, ale i s vírou, nadějí a láskou v srdci.

Dějiny umění znají řadu charismatických umělců, kteří svým zářivým i složitým osudem poznamenali naši představu o tom, že malíř má být bohém, jenž z řad smrtelníků ční jako maják nad pobřežní krajinou. K těmto výjimečným osobnostem jsme přitahováni jako můry ke světlu silou magnetismu i gravitace, protože prostor v jejich blízkosti a na dosah jejich děl je prostě neopakovatelný: sváteční. Kromě kyslíku obsahuje i lahodně opojné, návykové molekuly touhy po poznání a skutečně opravdovém bytí. Patří mezi ně Vincent van Gogh, Jackson Pollock nebo Josef Váchal, a rozhodně také Tomáš Miro Záhořík Sarközi.

Mgr. Martina Vítková, historička umění, kurátorka 

MgA. Michal Segert

Akademický malíř/arteterapeut

Ano, mohl bych napsat objektivizující, analytickou zprávu…jak je Tomáš Záhořík kvalitní a bytostný malíř, jak jsou lidé jako on podstatným a životodárným zdrojem pro uměleckou scénu…A nelhal bych. To, co Tomáše drží je ovšem mimo úroveň rozumovou. On je jedním z mála, o němž mohu bezpochyby říct, že je SRDCERVÁČEM. Když jsem se s Tomášovými obrazy setkal poprvé, oslovila mne především energie. Koncentrovaná v prožitku, vložená a zafixovaná v hmotě a formátu obrazu. Živá svou upřímností a opravdovostí. Nesoucí Tomášovu touhu prolomit hranice vlastní neschopnosti a omezenosti.  Servíruje to nám, souputníkům, bez příkras a bez falší. Mnohdy hořce a tvrdě, ale zároveň pravdivě, bezelstně a láskyplně. Fackuje i hladí. Tak, jak se na pořádného malíře sluší! Známe se už léta. Za tu dobu jsem mu několikrát zahajoval výstavu anebo s ním rovnou vystavoval. A vždycky to stálo za to. Ani jednou jsem nezalitoval. Kontakt s ním a jeho tvorbou je obdarováním. Tomáš by se dal označit za insitního malíře. Já si to vysvětluji tak, že je malířem přirozeně, od Pánaboha. A tak to má být! Nemuset zdlouhavě nabírat a zase seškrabovat nános a balast akademického školení, jít k věci po svém a přirozeně, vlastní energií a inteligencí. A s čistou duší.  Přesto  Tomáš vnímá aktuální souvislosti a hlavně – dokáže se poučit z vlastních zkušeností a zpracovat je tak, že své sdělení formuluje přesněji a precizněji, aniž by utrpěly razance, živelnost a živočišnost jeho výrazu. Bytostnou, neředěnou expresi citlivě kultivuje vlastním rozumem. Ušlechtile zraje. Jeho obrazy nelze jen tak minout. Celým svým životním příběhem, tvorbou postojů, profesním směřováním a osobním charismatem tvoří monolit, skálu, kterou lze těžko nevidět nebo obejít… Ve svém díle klade, sám sobě i nám, neúprosně a neúnavně, základní otázky po smyslu naší existence.  A maluje tak, aby v nich obstál sám před sebou. Co chcete od malíře víc?   

Mgr. Ladislav Zeman

Dlouholetý, bývalý, ředitel Klicperova divadla v Hradci Králové. On osobně a Klicperovo divadlo pod jeho vedením získali řadu uznání (Hradecká múza, Divadlo roku ČR, ceny Thálie, Cena Ministerstva kultury aj.)

Tomáše Záhoříka a jeho smělé doteky kumštu malování sleduji už dostatečně dlouho. Nevím a ani mně nezajímá, že o sobě až zbytečně říká, že je autodidakt, že zraje postupně a jinak. Tady počet a druh vzdělání nerozhoduje. Ano je důležité zrání, nekonečné tvůrčí hledání. Někdy beznaděj, jindy radost a nadšení. Tak, jako zrajeme všichni ve svých oborech, je nádherné, když se podaří zachytit zrání výtvarníka, jeho nové pohledy na tisícekrát zobrazené jistoty. Nekonečné příběhy naší identity se v tom lidském příběhu proto prolínají po staletí a budou v tom i nadále nekonečně dlouho pokračovat. Tomáš Miro Záhořík Sarközi je nejen ve fázi rozšířeného jména, ale především v bohatosti a mnohavrstevnatosti svých příběhů, jejich případných řešení či nabídky nekonečného hledání.